Co představuje pro velké dodavatele energií rozvoj komunitní energetiky?

Za CENTROPOL ENERGY, a. s., mohu říct, že sdílení elektřiny, jak jej upravuje novela energetického zákona přijatá nyní vládou, dává velký smysl. Výrobcům, kteří jsou zároveň spotřebiteli, ušetří část nákladů za energie a nám dodavatelům definuje rámec pro vytváření nových produktů. Nutná omezení, jak lokální, tak co do počtu předávacích míst jsou logická a nutná. Zakládáním energetických společenství a společenství pro obnovitelné zdroje se mění obchodní prostředí a není možné, aby se rozvíjelo živelně. Oblast dodávky energií je potřeba řídit, jen tak ji zachováme bezpečnou. Zejména dokud nebude v provozu datové centrum, bude situace z pohledu provozovatelů přenosové soustavy náročná.

Jako dodavatelé můžeme očekávat, že odběratelé o tu část elektřiny, kterou získají z vlastního nebo sdíleného zdroje, sníží svou dodávku elektřiny. Poptávka po elektřině tak v letních měsících klesne a kvůli tomu bude v tomto období nízká a místy i záporná cena. Pro nás dodavatele to bude znamenat komplexnější řízení celkové spotřeby zákaznického kmene. Dodavatelé s malým počtem zákazníků budou mít situaci např. s řízením odchylky složitější, pro nás větší dodavatele, kteří dodávají do stovek tisíc odběrných míst, to je standardní součást práce.

Jak výrazně může tento způsob výroby energií, především elektřiny, ovlivnit výsledné ceny energií pro koncové uživatele?

S rozvojem decentralizované výroby tažené zejména solárními elektrárnami dojde ke snížení poptávky po nákupu elektřiny v letních měsících, kdy bude cena nízká i záporná. Dražší bude naopak elektřina vyráběná v zimních měsících, a to ve větší míře než dnes. Pro běžného spotřebitele, pro kterého jeho dodavatel nakupuje elektřinu dopředu, se komoditní část ceny spíše nezmění. Decentralizace ale přinese růst nákladů regulovaných plateb, tedy plateb za distribuci a systémových služeb. Běžného spotřebitele čeká spíše růst nákladů. Spotřebitelé-výrobci budou získávat část nákladů zpět v podobě přebytků elektřiny dodané do sítě. Například CENTROPOL ENERGY, a. s., aktuálně  nabízí za megawatthodinu 3 500 korun a neúčtuje si žádné další poplatky.

Co podle vás v tuzemsku v tomto ohledu nefunguje správně či je potřeba nějakého zásahu institucí, které mají ve svém působení energetický sektor?

Na první pohled jednoduché změny, jakou se jeví např. legislativní rámec ke komunitní energetice, jsou ve své podstatě velmi komplexní. Proto je správné vše poctivě zpracovat, a to se podle nás děje. Ale chápeme, že z dálky se může zdát, že změny v ČR trvají dlouho. Jak jsem zmínil výše, celá energetická soustava musí zůstat stabilní, což by bez příslušného právního zakotvení bylo jen obtížně realizovatelné.

Potřebujeme také dosáhnout vyšší energetické gramotnosti. V tomto ohledu patříme mezi státy, které jsou na tom spíše hůře než lépe. Poučení spotřebitelé i firmy budou umět lépe plánovat své investice do snižování spotřeby energií. Důležitou roli mohou hrát také dodavatelé, proto CENTROPOL ENERGY, a. s., prostřednictvím Nadačního fondu Energie pomáhá zahájit výukový program v osmých třídách základních škol.

Důsledkem nízké energetické gramotnosti mimo jiné je a bude řada zklamaných spotřebitelů. Jsme svědky krachů instalačních firem, které od svých zákazníků vybraly zálohy a zadanou práci neprovedly. Zájem je obrovský, a tak se solárnímu byznysu věnují i subjekty bez dostatečné odbornosti, dochází k chybám v instalacích. Firmy slibují zákazníkům nereálnou návratnost, instalují FVE s nevhodnou kapacitou, neinformují o účinnosti elektrárny, dodatečných nákladech a podobně. CENTROPOL ENERGY, a. s., pro lepší informovanost ve spolupráci s projektem Šetří celé Česko, jehož je iniciátorem, připravil orientační kalkulačku návratnosti investice do fotovoltaiky: Zjistěte, kdy získáte zpět svou investici do FVE | Šetří celé Česko (setricelecesko.cz). Pro zájemce o solární elektrárnu z řad našich zákazníků jsme u prověřených partnerů vyjednali zvýhodněné podmínky Fotovoltaika i tepelné čerpadlo na klíč.

Velkým problémem trhu jsou výkyvy cen. Jak se tento problém řeší ve vaší společnosti?

Postupným nákupem. Důsledně dodržujeme konzervativní nákupní strategii s postupným nákupem komodit. To je naše řešení. Díky tomu jsme v době, kdy ceny na velkoobchodních trzích strmě rostly, mohli utlumit přímý dopad na naše zákazníky a rozložit ho v čase, takže zvýšení cen pro ně zdaleka nebylo tak drastické. Naopak v letošním roce jsme již od února, jakmile nám to vývoj velkoobchodních cen dovolil, začali ceny pro koncové zákazníky snižovat a činili jsme tak opakovaně.

Jaká by měla být strategie obchodníků s energiemi, aby se nedostali do potíží jako třeba Bohemia Energy?

 Jak jsem řekl, průběžně nakupovat energie pro zákazníky a tím omezit riziko prudkých výkyvů na trhu. Obchodní model reprezentovaný zmíněnou společností přinesl zákazníkům z řad domácností i firmám stres a skokové zvýšení cen. Dodávka komodity není pouze obchodní činností, ale také službou. Na trhu stále působí desítky dodavatelů, kteří tento fakt respektují, nakupují komodity průběžně, a jsou tak schopni omezit volatilitu trhu a zajistit pro odběratele stabilní dodávku elektřiny a plynu. CENTROPOL ENERGY, a. s., i další dodavatelé rychle promítají nákupy elektřiny a zemního plynu realizované za aktuálně nižší velkoobchodní ceny do nových ceníků pro koncové zákazníky. Nakupujeme zodpovědně a smlouvy o dodávce máme zajištěny příslušnými nákupy. V tomto ohledu trh funguje.

Existuje podle vás nějaký optimální model, ve kterém by mohly být všechny strany spokojené? A co ještě musí Česko udělat, aby se ideálu přiblížilo?

Dosud nejlepším modelem splňujícím tyto podmínky, k němuž lidstvo dospělo, je volný trh. Ale přestože energetický trh je již řadu let liberalizován, jako o volném o něm hovořit nemůžeme. Energetický mix Evropy i jejích jednotlivých států je do značné míry určován politikou EU a jejím rozhodnutím o dekarbonizaci kontinentu, což vede k tomu, že cenu elektřiny zásadně ovlivňuje cena emisní povolenky. V užším pohledu tvoří cenu energií kromě komodit i takzvaná regulovaná složka, kterou stanovuje stát. Z těchto a dalších důvodů energetický trh nikdy nebude zcela volný. Nicméně jako stát bychom měli usilovat o maximální možnou soběstačnost a budovat nové výrobní zdroje. V ČR musíme stavět nové výrobní zdroje a za každou cenu zajistit soběstačnost ve výrobě elektřiny.

Úskalím je cenotvorba energií. Je to tak?

Omlouvám se, za mě úskalím není cenotvorba, ale možnost predikovat vývoj na trhu. Tu do značné míry ovlivňují i obnovitelné zdroje, které ne vždy fungují, jak je potřeba. Trh se také často chová iracionálně. Takže například obava z odstávky výrobního zdroje v relativně dlouhém horizontu má vliv na cenu okamžitě. A naopak, co se stane teď, ovlivňuje ceny v horizontu i několika let.

Jak vidíte budoucnost, co se týká stávajícího modelu fungování energetického trhu?

Náklady na energie zůstanou vysoké. U elektřiny budou v zásadě odpovídat součtu cenových položek z roku 2023, tedy regulované ceny komodity a dotované ceny za distribuci. V roce 2024 a dál dojde ke změně struktury, kdy komoditní část ceny bude nižší, oproti tomu vzroste regulovaná část ceny. Proces dekarbonizace Evropy má za následek mimo jiné odstavování jaderných elektráren, deklarovanou akceleraci odklonu od uhelných elektráren a zvýšený důraz zejména na solární, větrné a další obnovitelné zdroje energií (OZE). Tomu se musí přizpůsobit veškeré nakládání s energiemi od zajištění dostatečného zálohování OZE stabilními zdroji přes navýšení kapacity přenosových sítí zohledňující připojení tisíců decentralizovaných zdrojů v podobě domácích fotovoltaik a chytré měření spotřeby až po chytré řízení spotřeby navázané na okamžitý stav výroby a kapacitní stav přenosové soustavy.

Pro koho je podle vás snadnější z koncových zákazníků při odběru energií bránit se kolísání cen, pro retail, nebo velkoodběratele?

Úlohou dodavatelů je, aby pro spotřebitele zajistili bezpečnou a stabilní dodávku. Děje se tak postupným nákupem. Zákazník z oblasti retailu se může kolísání ceny bránit uzavřením smlouvy s fixací ceny. V současné době u elektřiny doporučujeme spíše smlouvu na dobu neurčitou, která má výpovědní lhůtu tři měsíce, a u plynu fixaci na kratší období jednoho roku, případně roku a půl. Velkoodběratelé mohou případné riziko kolísání ceny eliminovat vlastním postupným nákupem. Cenový vývoj již ale není tak snadno předvídatelný, jako tomu bylo v minulosti.

Bude se podle vás měnit nějak významně s ohledem na rozvoj komunitní produkce energií zákaznická struktura pro obchodníky vašeho zaměření?

Nemyslím si. 

Když mluvíme o elektřině, je podle vás česká přenosová soustava připravena na komunitní zdroje energie a mají se obchodníci s energiemi nějak víc podílet na tom, aby se případné komplikace v tomto ohledu nějak zásadně nepromítly do byznysu?

Z dlouhodobého pohledu připravena není a bude vyžadovat dodatečné investice. Je to otázka spíše na distributory. Nicméně obchodníky čeká náročný úkol především při plánování spotřeby a výroby elektřiny v odběrných místech, která mají v péči. Aby se v rychle se měnících podmínkách eliminovaly i situace, k jaké poprvé v historii České republiky došlo letos o Velikonočním pondělí, kdy distributoři z důvodu přetížení přenosové soustavy museli na několik hodin odpojit od sítě stovky licencovaných fotovoltaických elektráren.

Řeší se podle vás problémy a potíže, s nimiž se potýkají obchodníci s energiemi, efektivně a účinně?

Spolupráce s ministerstvy je nastavena a funguje. Je ale časově náročnější.

Jak by mělo podle vás vypadat v našich podmínkách „odstřižení se“ od fosilních zdrojů energie s ohledem na cenové komplikace změn?

Opuštění výroby elektřiny od fosilních paliv by mělo nastat v momentě, kdy je zabezpečena adekvátní náhrada. Omezování fosilních paliv nelze řídit ideologicky, ale technologicky a technicky správně. Plánovaný evropský, a především německý energetický mix není reálný, a dokonce může být nebezpečný pro ostatní země v Evropě, zvlášť pro Českou republiku. Je nutné, aby se státy nebo jiné malé celky staly ve výrobě elektřiny soběstačné a nespoléhaly se na své sousedy v tom smyslu, že si elektřinu kdykoli od nich koupí. Nyní jsme pravděpodobně již za hranou a podle analýzy zdrojové přiměřenosti energetické soustavy, kterou vypracoval ČEPS, se i ČR už v roce 2025 stane dovozcem elektřiny s tím, že půjde o dlouhodobý trend. Česká republika si musí zachovat přebytkovou bilanci ve výrobě elektřiny a kapacity výroby naopak navyšovat. Různé země v Evropě mají odlišné klimatické podmínky a je potřeba, aby se právě od nich odvíjel energetický mix.

Kde vidíte slabiny českého energetického trhu a jak by se podle vás mohly odstranit?

Největší slabinou je výstavba výrobních zdrojů. Zaměřme se na to, aby Česká republika byla trvalým vývozcem elektřiny. Aktualizujme za tímto účelem Státní energetickou koncepci. Zaměřme se na jadernou energetiku včetně tzv. malého jádra. Definujme vlastní energetický mix. Posilujme roli energetického vzdělání. 

Jak by měl podle vás vypadat úspěšný model spolupráce státu a obchodníků s energiemi pro nutnou a schválenou energetickou transformaci ekonomiky?

Jak jsem již zmínil, evropskou energetickou transformaci je nutno uskutečňovat na realistickém základě a s přihlédnutím ke specifikům jednotlivých států. Jako zásadní vidím následující kroky:

• Definovat zásady soběstačnosti ve výrobě elektřiny a zásady bezpečnosti a těm podřídit klimatické cíle. Prakticky to tedy znamená revidovat klimatické cíle. Česká republika si musí zachovat přebytkovou bilanci výroby elektřiny. Vzhledem k odstavování stabilních zdrojů výroby elektřiny v poslední dekádě se i ČR pravděpodobně stane dovozcem elektřiny, ale klíčové je pro nás, aby toto období trvalo co nejkratší dobu. To znamená, že aktualizovaná verze Státní energetické koncepce ČR (ASEK) se nutně musí zaměřit na výstavbu nových, stabilních a regulovatelných zdrojů výroby elektřiny. To budou pravděpodobně zejména malé modulární reaktory.
   
• Zamezit spekulacím s cenami emisních povolenek, cenami elektřiny a zemního plynu. Emisní povolenky lze nahradit uhlíkovou daní. Není ale možné nechat emisní povolenky ve stávajícím modelu, kdy se staly regulérním investičním nástrojem a jejich obchodováním se vyvádějí finanční prostředky z energetiky.
   
• Najít v Evropě shodu na klíčové roli výroby elektřiny v jaderných zdrojích. A v tomto směru upravit současně platnou taxonomii, která je rozhodující pro financování nových jaderných zdrojů. Pro podmínky ČR reálně definovat horizont životnosti uhelných elektráren, který bude vycházet ze závěrů uhelné komise.