Bezprostředním impulsem k růstu cen jsou obavy o přiškrcení ruských dodávek do Evropy v reakci na prohru Gazpromu v arbitráži s rakouskou OMV. Připomeňme, že do EU stále proudí ruský plyn, který představuje zhruba 18% podíl na celkových dovozech. Hlavními odběrateli jsou Slovensko, Maďarsko a Rakousko, nicméně od počátku října prudce narostly také dodávky zemního plynu do Česka. Aktuálně k nám přitéká více než 90 % dodávek právě z východního směru, tedy prostřednictvím předávací stanice v Lanžhotu poblíž česko-slovenské hranice.

Jak je to možné? Tuzemští obchodníci nenakupují plyn napřímo z Ruska, ale jde o předprodaný plyn od zahraničních společností jako je slovenská SPP, rakouská OMV nebo maďarský MOL, které mají uzavřeny dlouhodobé kontrakty s ruským Gazpromem. A pokud půjdeme úplně na dřeň, do Česka proudí ruský plyn, protože to jednoduše dává obchodníkům ekonomický smysl, a to i kvůli poplatku 2,5 EUR/MWh, kterým Němci zatížili přepravu plynu přes své území.

Právě tranzit ruského plynu přes Ukrajinu se však má ke konci roku zastavit, jelikož ukrajinská vláda neprodlouží smlouvu o přepravě plynu přes své území. Půjde o ztrátu asi 5 % z celkových dovozů plynu do EU, což by nemělo představovat kritický problém pro nabídkovou stranu. Krátkodobě se sice může na trhu dále zvýšit napětí, celkově je však situace významně lepší než v minulých letech. Evropa totiž dokázala svižně diverzifikovat dodávky plynu (zhruba 40 % dodávek nyní tvoří americký LNG) a velmi solidní je i naplněnost zásobníků – napříč EU jsou průměrně naplněny z 93 %, v Česku pak z 89 %.