Jak se dají obecně zhodnotit dopady nových norem EU, o kterých se právě nyní diskutuje a které mají výrazný vliv nejen na životní prostředí, ale i ekonomiku?

Česko jednoznačně směřuje k odklonu od uhlí, a to k čisté energetice a čisté mobilitě. Musí to ale být správně načasováno, což se návrhem normy EURO 7 zkrátka nepodařilo. Vzhledem k přijatým cílům pro ukončení prodeje nových osobních aut a malých dodávek se spalovacími motory v roce 2035 je otázka, zda by přísnější pravidla pro Euro 7 přinesla zásadní přidanou hodnotu v emisních cílech a zlepšení kvality ovzduší. Návrh nové emisní normy EURO 7 je pro nás nesmírně důležitý, protože automobilový průmysl představuje více než 22 % našeho exportu a zaměstnává více než půl milionu pracovníků. Uvědomujeme si dopady tohoto návrhu nejen na český, ale i evropský průmysl, a proto jsme prosazovali jeho přiměřenou podobu, která bude realistická a zároveň neohrozí konkurenceschopnost průmyslu.

Jak by se v ČR mohl výrazně zlepšit systém kontroly emisí látek znečišťujících životní prostředí?

To je skutečně velmi široká otázka. Snahou ministerstva životního prostředí je rozhodně kontrolu znečištění zlepšovat. Aktuálně je ve sněmovně havarijní novela zákona o vodách, která kromě jiného zavádí kontinuální měření vypouštěných odpadních vod od vybraných znečišťovatelů a zřizuje registr, který postupně zahrne všechny. Jedná se o velkou věc, protože při našem pilotním projektu na Labi se ukázalo, že u celé třetiny výpustí jsme nedokázali zjistit, kam vedou nebo komu patří.

Připravujeme novelu zákona o ovzduší, v níž měníme pravidla pro měření emisí a ohlašování výsledků měření znečištění u průmyslových podniků. Systém bude efektivnější, jednodušší a plně digitální. U významných zdrojů znečišťování, jako jsou například elektrárny nebo železárny, budou nově všechna data kontinuálního měření kontrolním orgánům okamžitě k dispozici on-line. Aktualizujeme také Národní program snižování emisí ČR. Ten určuje postup státu při snižování množství znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší, jako je oxid siřičitý, oxidy dusíku, amoniak nebo prachové částice. Právě teď se může široká veřejnost zapojit se svými připomínkami do aktualizace tohoto dokumentu. Na evropské úrovni se projednává novela směrnice o čištění městských odpadních vod. Ta chce nejen snižovat znečištění povrchové vody, ale i množství mikroplastů nebo eutrofizačních látek, což v praxi znamená posun v čištění odpadních vod doslova na další evoluční stupeň. Třeba tím, že chce postupně zavést další úroveň čištění, tj. kvartérní čištění, které by zachytilo rozsáhlé spektrum mikropolutantů z městských odpadních vod.

Co v této souvislosti považuje MŽP za vůbec nejdůležitější matérii?

Asi nemůžu říct, že by ministerstvo dávalo něčemu výraznou přednost. Ochrana životního prostředí se musí soustředit na všechny jednotlivé složky, takže není možné říct, že ochrana ovzduší je víc než ochrana vody nebo třeba volné přírody. Pokud bych si měl já sám za sebe jako ministr vybrat, tak jsem rád, že se nám podařilo dotáhnout havarijní novelu o vodách, protože čistá voda je prostě národním zájmem. Naše vláda se snaží o její maximální ochranu. Máme návrh na ústavní ochranu vody, který čeká na projednání ve sněmovně. A přímo v programovém prohlášení vlády jsme se zavázali zavést on-line monitoring vody vypouštěné z průmyslových provozů. Tedy u těch znečišťovatelů, kteří nakládají s nebezpečnými látkami, a proto potenciálně hrozí jejich únik do vodního prostředí.

Jak se MŽP staví k plánům EU, i s ohledem na další globální okolnosti, být po roce 2050 klimaticky neutrální?

Cíl dosažení klimatické neutrality EU do roku 2050 plně podporuji. Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu připravilo Národní klimaticko-energetický plán, který má zajistit bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii pro Českou republiku. Plán se zabývá také dekarbonizací a klade důraz na rozvoj obnovitelných zdrojů energie a energetické úspory, čímž reaguje na evropské závazky. V rámci přípravy tohoto plánu jsme dostali modely dosažení klimatické neutrality na úrovni ČR. V rámci plně dekarbonizačního scénáře se dostáváme na úroveň 6,3 mil. tun emisí CO2ekv. v roce 2050, které je k plnému dosažení klimatické neutrality nezbytné ještě nějakým způsobem kompenzovat.

Model počítá mimo jiné s tím, že v roce 2030 bude podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě 30 %. Obnovitelné zdroje v kombinaci s jádrem jsou budoucností české energetiky. Rozvoj výstavby solárních a větrných elektráren potřebujeme ale značně urychlit. Proto jsem rád, že klimaticko-energetický plán v roce 2030 počítá s tím, že podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě dosáhne 30 %. Chceme využívat instalovaného výkonu 10 GWe ze slunce (nyní 2,1 GWe) a 1,5 GWe větru do roku 2030 (nyní 0,3 GWe). Celkově se tak dostaneme na pětinásobek instalovaného výkonu jak u sluneční energie, tak větrné. Výzvou bude snížení energetické náročnosti domácností, renovační vlna si vyžádá přes 550 mld. korun do roku 2030 a je potřeba zajistit spravedlivou podporu pro občany z výnosů z emisních povolenek.

Právě rok 2030 je zásadní milník k tomu, abychom v roce 2050 dosáhli klimatické neutrality. Do konce roku bychom navíc měli společně s ministerstvem průmyslu a obchodu předložit novou Státní energetickou koncepci a aktualizaci Politiky ochrany klimatu v České republice, které představí další konkrétní kroky ke klimatické neutralitě.

Může Česko v podobných plánech uspět?

Jak už jsem zmínil u předchozí otázky, díky připravovaným strategickým plánům budeme mít jasný plán, který ukáže konkrétní kroky. Už teď je jasné, že s uhlím v energetice skončíme nejpozději v roce 2033. Modely ale ukazují jeho významný pokles už mezi lety 2025 a 2030, zejména z důvodu rostoucí ceny emisní povolenky. V plánu je také využít potenciál vodíku. Pro cíle do roku 2030 je důležitá hlavně náhrada části fosilního vodíku v průmyslu vodíkem nízkoemisním a obnovitelným. V roce 2050 se s vodíkem jako primárním energetickým zdrojem počítá v objemu přibližně 100 PJ.

A změní se podle vás okolnosti většího využívání obnovitelných zdrojů pro jejich větší zastoupení při výrobě energií?   

Obnovitelné zdroje budou rozhodně hrát zásadní roli v budoucím energetickém mixu. Ostatně široké pole obnovitelných zdrojů je to jediné, co vedle jádra a případných dovozů elektřiny máme k dispozici. K tomu chci jen dodat, že energetické suroviny dovážíme už dnes, a to nejen ropu a plyn (v těchto případech jsme na dovozech stoprocentně závislí), ale částečně dovážíme také uhlí. I proto je důležitá i ta druhá strana mince, tedy úspory energií a vyšší efektivita jak v sektoru bydlení, tak v průmyslu.

Může být Česko v horizontu příštích několika dekád opravdu klimaticky neutrální?

Ano, možné to je. Máme na to alokované historicky největší peníze, více než 1,2 bilionu korun především z evropských zdrojů. Pokud se nám podaří tyhle masivní zdroje správně investovat, můžeme ten obří úkol zvládnout. Na národní úrovni je hlavním nástrojem Modernizační fond, který má letité zkušenosti z podpor energetických projektů. Ve využívání prostředků z Modernizačního fondu patříme dlouhodobě k premiantům při obhajobě investic a prokazování jejich přínosů k naplňování ambiciózních klimatických cílů. Příkladem je náš program Nová zelená úsporám, který českým domácnostem nabízí investiční podporu na renovace jejich bydlení. Rozhovor

A dělají se podle vás v tomto ohledu důležitá opatření nejen na centrální úrovni, ale třeba i na úrovni měst a obcí?

Co se týče obcí, bude zásadní rozvoj komunitní energetiky, na kterou se připravujeme. Už dnes mohou obce získat dotace z Modernizačního fondu na rozvoj fotovoltaiky i řídicí systémy, což je takový předvoj té skutečné, systémové komunitní energetiky. Města a obce sdružená v Paktu starostů a primátorů pro udržitelnou energii a klima podporujeme i z Národního programu Životní prostředí. Příspěvky ve výši až dva miliony korun mohli využít například na tvorbu Akčního plánu pro udržitelnou energii a klima (SECAP), organizaci akce Místní den pro klima a energii nebo na pracovní místo spojené s přípravou a udržováním plánu SECAP. Do Paktu starostů a primátorů se závazkem do roku 2030 je nyní zapojeno skoro sedmdesát českých měst, obcí a akčních spolků.

Dá se dneska reálně říct, kdy přestane platit fakt, že jedním z největších zdrojů znečištění ovzduší v ČR jsou lokální topeniště využívající fosilní paliva?

 Od příští topné sezóny už nebude možné používat nejstarší a nejšpinavější kotle na uhlí, to bude docela velký krok. Do toho běží přirozené výměny kotlů a topidel, které podporujeme nejen z kotlíkových dotací pro nízkopříjmové domácnosti, ale i z Nové zelené úsporám. Upřímně řečeno vzhledem k budoucímu omezování těžby uhlí, o které přestanou mít zájem velké energetické zdroje, poklesnou také dodávky tříděného uhlí pro domácnosti. Proto kotle na uhlí nepředstavují dobrou investici do budoucna. Už dnes podle sčítání Českého statistického úřadu využívá k vytápění uhlí, koks nebo uhelné brikety jen něco přes pět procent domácností.

Jak je v tomto ohledu úspěšný a prospěšný nastavený model státních podpor pro instalace zařízení za účelem výroby energií z obnovitelných zdrojů energie?

Jak už jsem zmínil, nejdůležitější je v tomhle ohledu Modernizační fond, přes který by do roku 2030 mělo projít kolem půl bilionu korun. Program má deset programů, například na nové obnovitelné zdroje, modernizaci tepláren, zlepšení energetické účinnosti průmyslu, veřejných budov, ale i domácností.

Asi nejznámější státní podporou pro občany v tomto odvětví je program Nová zelená úsporám. Prostřednictvím tohoto dotačního programu mohou občané čerpat příspěvky nejen na zateplení domu nebo výměnu oken, ale také například na výměnu kotle, tepelná čerpadla či fotovoltaické systémy. Nedávno byla spuštěna nová etapa programu Nová zelená úsporám, která pomůže domácnostem pokrýt až 50 % jejich nákladů na opatření zvyšující jejich energetickou soběstačnost, ať už bydlí v rodinném, nebo bytovém domě. Do října si zatím podalo žádost více než 4 500 zájemců, z nichž už čtvrtina má dotaci schválenou. Novinkou je pak program Oprav dům po babičce, v němž rodiny dostanou peníze předem, aby mohly s komplexní rekonstrukcí začít ihned. Díky těmto programům pomáháme občanům, aby byl jejich přechod na úspornější a udržitelnější varianty zdrojů energie co nejjednodušší. Všechny rád odkážu na stránky www.novazelenausporam.cz, kde vše přehledně najdou.

Jaký typ dotace či jaká zařízení, která snižují energetickou zátěž na životní prostředí, by měla být dle mínění MŽP dlouhodobě státem podporována?

Určitě se nedá říct, že by existoval jeden zázračný druh dotačního programu, který by všechno vyřešil. Rozhodně ale máme docela zásadní vnitřní dluh v energetických úsporách budov, kde musíme přidat a dostat míru kvalitních renovací na tři procenta ročně. To znamená, že většina budov bude od roku 2025 renovována důkladně. Pouze budovy, v nichž to není technicky možné, zůstanou u mělkých či středních renovací, což se týká zejména památkově chráněných objektů. I proto podporujeme renovace ze všech programů, tedy jak Modernizačního fondu, tak z Operačního programu Životní prostředí, kde mohou podporu získat veřejné budovy, jako jsou školy, nemocnice nebo úřady.

Kde jsou největší úskalí pro ještě větší zastoupení dříve uvedených technologií?

V roce 2019 byl podíl zhruba 17 %. V roce 2030 počítá zmiňovaný Národní klimaticko-energetický plán s tím, že podíl OZE na hrubé konečné spotřebě bude 30 %. To znamená, že vedle investic do samotné technologie a posílení přenosové a distribuční soustavy musíme také najít místo, kde chceme nové zdroje energie umístit. U solární energie máme k dispozici poměrně slušnou plochu na střechách budov a postupně otevíráme možnosti vyrábět elektřinu na zemědělské půdě díky agrovoltaice.

Rozvíjet však musíme i větrnou energii. A zde je situace složitější. Ministerstvo životního prostředí proto pracuje na rozumném rozvoji větrné energetiky. Česko má dnes větrné elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 340 megawattů. Rozvoj tohoto moderního zdroje energie je však pomalý a v posledních třech letech dokonce nepřibyla žádná nová větrná elektrárna. Mým cílem je najít takovou cestu, která umožní rozumnou výstavbu nových větrných elektráren respektující energetické potřeby státu i zájmy místních obyvatel. Zásadní je pro mě shoda na tom, že výstavba a rozvoj obnovitelných zdrojů energie nebudou ve střetu s ochranou přírody. Zásadním nástrojem pro plynulý rozvoj větrné energie pro nás budou tzv. akcelerační zóny. V nich půjde získat potřebná razítka pro povolení výstavby větrné turbíny rychleji.

Jak MPŽ vidí snahu zdokonalit nejen konkrétní legislativní rámce pro schvalování důležitých energetických staveb země, ale i zjednodušení a zkrácení celých schvalovacích procesů pro podobné typy staveb?

Pomoct mají právě zmíněné akcelerační zóny. Chceme zmapovat možnosti pro rozvoj obnovitelných zdrojů až na krajskou úroveň. Investor v těchto místech bude vědět, že získá stavební povolení a může stavět. Schvalovací proces pro výstavbu větrných elektráren v těchto zónách se zkrátí, v současnosti je to totiž až deset let. Klíčová je nyní změna legislativy, na které spolu s MPO a MMR pracujeme. Zasáhnout je potřeba do řady zákonů.