Proto je namístě otázka, zda a kdy se výše poplatků pro koncové zákazníky dostane na ceny uvedené v jejich smlouvách pro rok 2021. Odpověď je jasná, v horizontu několika let jistě ne. Důvodů je hned několik.

Můžeme začít u ceny plynu, která ještě dlouhou dobu zůstane rozhodující pro takzvanou závěrnou nebo marginální cenu elektřiny. Plynu je na trhu stále dost a jiný výrobní zdroj elektřiny eliminující její nespolehlivou dodávku z větrných a solárních elektráren ještě řadu let nebude k dispozici. Plánovaný a dotovaný masivní rozvoj těchto zdrojů v celé EU snížení cen nepomůže. To už dnes vědí všichni. V našich dlouhodobých analýzách pracujeme s dvěma cenovými scénáři. Liší se podle dopravovaného objemu plynu. V prvním, kdy bude plyn doručovaný do EU v rámci Evropy v existujících potrubních systémech – v budoucnosti i potenciálně i ten ruský –, mohou ceny klesnout až na úroveň okolo 20 EUR/MWh. Tato situace není pro nejbližší roky geopolitiky reálná. Podle druhého scénáře bude významná část plynu v EU dodávána ve formě LNG. Reálná velkoobchodní cena se pohybuje okolo 40 EUR/MWh. Uvedený scénář nově potvrzují aktuální ceny na energetické burze THE v Německu pro roky 2026 a 2027.

Ceny plynu na burze THE (Německo, 2. 2. 2023, 16:30).

Výše uvedené ceny jsou však stále dvojnásobné oproti roku 2021. Prodejní ceny pro zákazníky pod 1000 korun/MWh nejsou reálné (poznámka: ceny v roce 2021 byly pro zákazníky cca 600 korun/MWh, vládní stropy jsou nastaveny na 2500 korun/MWh). Dodavatelé nakupují plyn postupně a klesající velkoobchodní výše plateb se do ceníků pro klienty dostanou až s ročním zpožděním, což je dáno tím, že dodavatelé musí nejdříve prodat dříve nakoupený drahý plyn. Negativně se do plateb pro zákazníky promítne i vysoká cena plynu uloženého v zásobnících v celé Evropě. Zejména díky teplé zimě je v zásobnících v ČR stále ještě 33 TWh zemního plynu. To je více než 30 % celkové roční spotřeby. Přitom přesně před rokem se jednalo pouze o 13 TWh. A to přesto, že plynové elektrárny v ČR spotřebovávají plyn pro výrobu elektřiny. 

Zdroj: Data Overview / Graphs – AGSI (gie.eu)

Plyn v zásobnících je částečně stále ruský za ceny okolo 20 EUR/MWh. Na základě novely energetického zákona zavádějící pro plnění zásobníků princip „use it or lose it“ museli obchodníci naplnit zásobníky v době extrémně vysokých cen v druhé polovině roku 2022. Cíle zajistit dostatek plynu pro topnou sezonu 2022/2023 tak bylo dosaženo. Negativní dopad vysokých cen se bude projevovat ještě několik let. Tento drahý plyn se stále nachází v zásobníku a dodavatelé jej musí prodat zákazníkům v následujícím období. Část nákladů dostanou obchodníci od státu nazpět (a tedy v konečném důsledku od všech občanů) v rámci kompenzací zastropovaných cen. Ale pouze za plyn, který klientům dodají v roce 2023. Dodavatelé však jistě budou chtít kompenzovat všechny své vysoké náklady. Proto se tento vliv projeví v roce 2024 i v tom následujícím.

Nicméně pokles cen na trhu je zřejmý. V brzké době očekávám pro nově uzavírané smlouvy na dodávku plynu ceny na úrovni okolo 2 200 korun/MWh (s cenami pod stropem) a pro následující roky další pozvolný pokles. Výrazného snížení cen plynu se tak zákazníci v letech 2023 a 2024 určitě nedočkají. Ceny plynu se na původní úroveň roku 2021 ve scénáři s významným podílem dodávek LNG vrátit nemohou. Faktem zůstává, že dodávky LNG nejsou schopny vykrýt vysokou potřebu plynu v zimě z důvodu chybějící infrastruktury. Vnímá to tak i celý energetický trh. Rozdíl cen plynu pro zimní/letní období, tzv. summer/winter spread, je pro rok 2024 pětkrát vyšší oproti roku 2023. Musíme také počítat s vyšší volatilitou cen LNG, protože o tyto dodávky soutěžíme na globálním trhu, zejména s Čínou a Indií. Cenový pokles nemusí být dlouhodobý.

Co se týče velkoobchodních cen elektřiny, situace je obdobná – prudce klesají. Z ceny 417 EUR/MWh na cenu zhruba 160 EUR/MWh pro rok 2024 s dalším potenciálem poklesu v korelaci s cenami plynu. 

Namísto velkoobchodních cen 50 EUR/MWh z roku 2021 jsme svědky vytvoření nové rovnovážné výše 100–120 EUR/MWh. Ceny pro rok 2024 této hodnoty zatím nedosahují, pro roky 2026–2027 jsou však na německé burze EEX běžné. 

Neklesají však pouze forwardové ceny dodávek následujících let. Rovněž platby za denní dodávky obchodované na českém trhu (ceny SPOT; https://www.ote-cr.cz/cs/kratkodobe-trhy/elektrina/denni-trh) jsou nižší než před rokem, v lednu se pohybovaly na úrovni 3200 korun/MWh. Je to cena o 40 % nižší než ta zastropovaná vládním nařízením. Pro zákazníky jsou smlouvy SPOT v letošním roce nejvýhodnější. V tomto kontextu se jeví jako nepochopitelné, že novela energetického zákona zakázala zákazníkům „spotřebitelům“ možnost vybrat si produkt na dodávky elektřiny vázaný na ceny SPOT. Profitují z toho zejména velcí dodavatelé. Naprosto nelogické je to pro majitele a provozovatele fotovoltaických elektráren.

Nevýhodné je to však i pro všechny ostatní klienty. Obzvláště proto, že kompenzace obchodníkům pro nově uzavírané smlouvy jsou omezeny právě cenami SPOT. Toto vládní opatření mělo sice za cíl omezit riziko zákazníků, ale v konečném důsledku jim škodí. Neumožňuje jim totiž profitovat z nižších cen SPOT a zbytečně zvyšuje objem kompenzací vyplácených státem dodavatelům elektřiny. Jako již mnohokrát vcelku dobrá laická myšlenka není ve výsledku výhodná pro nikoho. Opět se potvrzuje, že by stát neměl zbytečně zasahovat do oblasti, kde regulace není nezbytně nutná.

Přesto lze, stejně jako u plynu, již v roce 2023 očekávat ceníky elektřiny mírně pod stropem (5 000 korun/MWh bez DPH) a pro další roky o zhruba 30 % nižší. Produkty nabízené některými dodavateli s fixní cenou na úrovni stropu 6 000 korun/MWh by zákazníci měli důkladně zvážit. 

Zatím jsem komentoval pouze neregulovanou složku cen – tedy vlastní cenu elektřiny a plynu. Negativně se do celkové ceny elektřiny promítne i zvýšení regulované části, zejména za dopravu elektřiny z důvodu zvýšení nákladů distributorů na nákup ztrát. Ty jsou pro rok 2023 také kompenzovány ze státního rozpočtu.

Nezpochybnitelný je i dopad cen povolenek CO2. Ceny v současné době již atakují psychologickou hranici 100 EUR za jednu tunu CO2. Zvýšení ceny povolenek o 20 % od začátku roku 2022 (z 77 EUR/MWh) a o 570 % od roku 2020 (cena 18 EUR/MWh) je alarmující. Bohužel se, i díky našemu předsednictví, nepodařilo, a to ani alespoň dočasně, zamezit spekulacím a ceny povolenek stabilizovat. Uměle vytvořený produkt – povolenky CO2 – tak zůstávají významným neřízeným rizikem, ale i stále jednoduše realizovatelným potenciálem ke snížení ceny elektřiny o stovky korun za MWh.

S obavami sleduji novou snahu Evropské komise, která na konci roku 2022 ohlásila „hlubokou reformu“ společného trhu s elektřinou. Během několika týdnů by měla být jasná první doporučení. Jedním z nich se může stát strategie, aby každá země měla smluvně zajištěnou dodávku elektřiny na dlouhodobou spotřebu například od národních výrobců. To by byl samozřejmě konec volného neregulovaného trhu s elektřinou a tím i konec procesu liberalizace trhu započatého před 25 lety.

Na velice citlivém trhu s energiemi může však dojít k nečekaným změnám. Z důvodu vysokého podílu LNG budou ceny plynu volatilní a budou podmíněné ekonomickou kondicí a poptávkou po plynu a uhlí v mimoevropských regionech. Zejména zvýšení poptávky v Číně. Cenu elektřiny v Evropě ovlivní změna velikosti poptávky, která bude záviset i na nově avizované plánované dodávce elektřiny na Ukrajinu. Významná zůstane i disponibilita evropských elektráren, kde největší vliv bude mít dodržení plánovaného vracení jaderných elektráren do provozu. Vývoj cen povolenek bohužel nelze předvídat. Největší nejistotou zůstává geopolitická situace. Každá změna bude trhem brána jako negativní signál, který může vystřelit ceny plynu i elektřiny opět vysoko. Přestože se žádný negativní signál neobjeví, zákazníci musejí i tak počítat s tím, že jejich náklady na energie se v roce 2023 zvednou na trojnásobek až čtyřnásobek oproti roku 2021 a v letech následujících budou dvojnásobné.

Autor: Václav Skoblík, odborník na novou energetiku a obchodní ředitel UCED