Přetrvávajícím trendem v energetické politice zemí bude patrně i trend slábnoucích zásob plynu a extrémní povětrnostní jevy, jež zřejmě donutí mnoho zemí na nějakou dobu ustoupit od politiky snižování závislosti na fosilních palivech, což zpomalí přechod na zelenou energii. Výše popsané skutečnosti se tak promítají nejen do otázek distribuce energií a hledání správného nastavení záloh za energie, ale také do problémů spojených s otázkami ohledně budoucnosti investic do komoditního trhu.

Miliardy na energie

Evropské státy hledají efektivní a účinnou pomoc s vysokými zálohami na energie pro firmy i konečné retailové spotřebitele. Data agentury AP uvádějí, že evropské vlády od září roku 2021 vyčlenily a přidělily více než 700 miliard eur na dotace na energie. V žebříčku největších „pomahačů“ v této problematice figurují na předních místech, co se týče podílu pomoci na HDP, tedy hrubém domácím produktu; Malta, Německo a Litva, kde se celková pomoc pohybovala okolo 7 % HDP. Pro zajímavost si prvenství v tomto ukazateli ve střední Evropě pro sebe sebrala Česká republika, jejíž výdaje na pomoc za vysoké ceny energií se na HDP podepsala necelými třemi procenty. Rakousko „pomohlo“ 2,3 % na HDP, Polsko 2,2 %, Slovensko 2 %, Maďarsko 1,6 %.

Zdá se, alespoň podle toho, co naznačují nejen politická prohlášení lídrů v Evropě, že po obranném průmyslu bude v nejbližší době hrát ve společenských investicích velkou roli také energetika. Výtky od energetických odborníků, že země v poslední době podcenily nejen budování energetické infrastruktury a její lepší ochrany, ale i zajištění, se rovněž ukazují být oprávněnými. Fakta, jak je například popsal americký deník The Wall Street Journal, však ukazují, že podle nejnovějších údajů IEA neboli International Energy Agency, v překladu Mezinárodní agentura pro energii, uvedených ve zprávě World Energy Investment 2022, globální investice do čisté energie rostou a předpokládá se, že v roce 2023 překročí 1,4 bilionu dolarů (!), což představuje téměř tři čtvrtiny růstu globálních energetických investic. Není třeba připomínat, že i tahle čísla a aktivity se mohou, věřme, že snad v co nejkratším čase, propsat do nižších faktur za spotřebu energií.

Bez elektřiny to nepůjde 

Faktem také je, že vinou inflace, války i stále přetrvávající energetické krize a rostoucích úrokových sazeb ve světě je řada zemí ohrožena více než vážnými problémy se zajištěním nejen dostatku energie, ale vůbec samotného přežití. Z některých studií vyplývá, že přibližně 75 milionů lidí, kteří mají přístup k elektřině, mohou právě kvůli výše popsanému pravděpodobně ztratit schopnost za ni platit. Navíc hrozí, nezmění-li se brzy globální situace, že do roku 2030 může zůstat bez elektřiny až 670 milionů lidí – to je až o 10 milionů více, než předpokládaly odhady mezinárodních organizací v loňském roce. Nejen kvůli tomu se stále více společností začíná spoléhat na obnovitelné zdroje energií, které jsou zjednodušeně řečeno nezávislé na politicích. Rozvojový program Organizace spojených národů k tomu nedávno uvedl, že se celkový celosvětový růst kapacity obnovitelné energie má v příštích pěti letech téměř zdvojnásobit a do začátku roku 2025 celosvětově předstihne uhlí jakožto největší zdroj výroby elektřiny.

A že se ani v tuzemsku nejedná o lehkou záležitost, dosvědčuje naposledy i fakt, jejž uvedlo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO), že nárůst velkoobchodních cen elektřiny zvyšuje náklady provozovatele přenosové soustavy na nákup elektřiny na ztráty v přenosové soustavě. Aby se zmíněný nárůst cen neprojevil plně v regulované ceně za přenos elektřiny pro rok 2023 a nezatížil konečného zákazníka, MPO navrhlo společnosti ČEPS poskytnout dotaci na krytí nákladů na ztráty elektřiny a na zajištění systémových služeb v celkové výši 22,7 miliardy korun.