Tak třeba  – emisní povolenka zdražila na úrovně nikým nečekané; ceny solárních panelů dále silně propadly; Asie ekonomicky dále dost poskočila a vysávala mnohé energetické komodity, navíc Austrálie v letech 2021 a 2022 do Číny uhlí prakticky nedodávala; klimatická změna přinesla do Evropy několik výrazně teplých zim, změnila se distribuce srážek a teplejší počasí větší množství vody vypařilo a hlavně Putinovo Rusko rozpoutalo válku s Ukrajinou a energetickou válku s Evropou.

Energetika měla potíže už před válkou

Před i po začátku té války se prohlubovaly dílčí problémy či omezení všech pěti světových výrobců jaderných elektráren. Podstatnými elementy byla také aktualizovaná politika EK/EP ve věci Green Deal, který v května 2015 v této podobě jistě znám nebyl a zejména nepřímý tlak na elektromobilitu je značný. V neposlední řadě je třeba připomenout výrazný nárůst úrokových sazeb v celé Evropě s výjimkou Švýcarska, i když samozřejmě předchozí události centrální banky k tomuto jednoduše donutily. Protože zdroje pro výrobu a distribuci energií jsou dlouhodobá aktiva a mnoho se z nich také dlouho staví je financování jejich výstavby či provozu velmi podstatná, a u nových jaderných elektráren tvoří náklady financování více než polovinu celkových nákladů pro uvedení do provozu.

Dle mého soudu dost podnětů proto, aby tato nebo předchozí vláda využila situace představila úplnou nebo dočasnou aktualizaci Státní energetické koncepce. Nic takového se neděje. I přes nebývale vysoké ceny uhlí ve světě a ještě více chybějící uhlí v Evropě (kvůli nedostatku vagónů pro přepravu po železnici a časté nemožnosti převozu po řekách), a nadále existujícímu plánu na zavírání jednotlivých dolů v Ostravské pánvi se uhelná komise naposledy sešla 20.7.2021.

Asi oprávněně jsme chápáni jako národ improvizací. Kdy současná vláda dle mého soudu opatření pro stabilizaci trhu s energiemi a stabilizaci společnosti zasažené vysokými cenami realizovala velmi správně (adekvátně pozdě a adekvátně štědře). Nejen já a redakce tohoto časopisu si položili otázku, zdali není či nebyl čas na aktualizaci Státní energetické koncepce. Pokusím se vládě a do veřejného prostoru nastínit několik otázek, které by koncepce mohla zodpovědět.

Jako základní kámen chápu posilující nutnost decentralizace energetiky, zvláště výroby a distribuce elektrické energie. Hlavní důvod je to, že decentralizace vykazuje vyšší resilienci. Vidíme, že velmi centralizovaná energetika na Ukrajině Putinovu Rusku útoky usnadňuje. Vidíme ale také, že decentralizovaná ukrajinská armáda má proti silně centralizované rudé značné výhody. Menší decentralizované zdroje také umožní podstatné i když těžko veškeré navýšení navyšování výroby, protože takto lze aktivovat dílčí úspory obyvatelstva, které by se na financování velkých energetických zdrojů ne vždy využily. Zde je smutné sledovat pomalý posun v zákonné úpravě po komunitní energetiku.

Podle dvou dobře informovaných zdrojů Ekonomického deníku zkoušeli distributoři oddálit start komunitní energetiky o dva roky pod záminkou vzniku Elektroenergetického datového centra až na počátku roku 2026. Zmíněné centrum má – kromě jiných funkcí – sbírat data o výrobě a spotřebě elektřiny u členů energetických společenství a náklady na provoz tohoto centra se má objevovat na fakturách. Další problém je třífázové měření, které má v EU kromě nás už jen Slovensko a Portugalsko, je výhodné pro distributory, ale nevýhodné pro spotřebitele elektřiny – hlavně pro majitele domácích solárních elektráren. Distributoři elektřiny trvají na třífázovém měření a nechtějí se jej vzdát.

Podobně mi vyznívá relativně složité podmínky pro to, aby co nejvíce odběratelů mohlo platit spotové ceny elektřiny, pokud svoji spotřebu dokáží takto adekvátně kontrariánsky nasměrovat (v noci či doma pracující občané, výrobní podniky s ambicí flexibilně přesouvat výrobu v čase.

Velmi správně MMR a MPO vyšlo vstříc pochopitelné poptávce po menších solárních zdrojích a velmi usnadnilo instalace pod 50 kWp a tato úprava i díky Nařízení EK či Směrnice ES se dále vyjasní a instalace usnadní a urychlí. Podobná zjednodušení si jistě zaslouží i instalace větrných elektráren, ukládání elektrické energie ale asi i menší úložiště plynu. Soukromý kapitál si cestu umí najít ale ta cesta musí existovat.

Fosilní vs. Obnovitelné zdroje

Předpokládám, že v Evropě mimo několika „dotačníků“ benefitům biopaliv už opravdu nikdo nevěří a raději by uvolněné plochy poskytly agrofotovoltaice či pro méně intenzivní výrobu potravin a lepší předcházení půdní erozi. Pokud nějakou příměs do PHM pak se nabízí i pyrolýzní olej. Nová koncepce by samozřejmě měla pamatovat na vodík a jeho různé podoby a využití současné infrastruktury. Myslím, že pořádná diskuse by se měla konat i u uhelných zdrojů a zdrojů uhlí. Celá Evropa je totiž nadále energeticky nesoběstačná a složitá doprava uhlí po kontinentu problém zvyšuje. Podobně má střední a východní Evropa problém v plynárenské soustavě, která byla koncipována pro dodávky plynu z východu. LNG plyne z druhé strany a často má vyšší obsah síry. Myslím, že bychom měli diskutovat plánované zavírání existujících dolů a po pořádné kalibraci energetického modelu uvážit i ujištění, že či jestli nebude třeba potřeba prolomit uhelné limity. Dát tamějším občanům, investorům do energetiky jistotu s čím mohou počítat.

Asi ani největší zastánci OZE se nechtějí spoléhat jen na OZE a připouští, že stabilní base load snižuje nároky na vysoké investice do řízení síti a vůbec distribuci a většině neflexibilní průmyslové výrobě umožňuje plánování výroby. A tak se připouští, že musíme mít stabilní dodávky base load z jádra či uhlí a pokud by se do Evropy zajistily stabilní a cenově přijatelné (pod 30 EUR/MWh) dodávky plynu, pak i z plynu. My v ČR jsme ale toto všechno přeskočili, řekli jsme si, že jedině jádro, jedině v Dukovanech za 20 let, jedině instalovaný výkon 1200 MW (a tak do soutěže pustit jen Westinghouse a EDF), a proto musíme celý ČEZ znárodnit. Na nákladech toho nezáleží, ale hlavně co nejdříve, údajně během několika týdnů.

Fascinuje mě jak se dokážeme ve veřejném prostoru hádat na téma ceny okurek, výše spotřební daně nafty či cyklostezek a současně neřešíme či nevidíme, že někdo pro údajně dobré důvody bez koncepce, zdůvodnění a vyčíslení. Jsme dobří improvizátoři, ale v tomto výhody improvizace nevidím.

Autor: Radim Dohnal, Ekonom a specialista v oblasti financování a energetiky, majitel poradenské společnosti Capitalinked a někdejší člen iniciativy KoroNERV-20